Jdi na obsah Jdi na menu
 


Blushing Groom

12. 4. 2007
Příběh: Blushing Groom se narodil v roce 1974 u chovatele Johna McNamee Sullivana. Jeho otec Red God (Nasrullah - Spring Run, Menow) byl pátým nejlepším anglickým dvouletekem sezony 1956, kdy zvítězil mj. v Richmond Stakes (nyní Gr.2). Jako tříletý a čtyřletý startoval ve Spojených státech a i tam si dobře vedl. Celou svoji chovnou kariéru strávil Red God v Irsku a přes počáteční nedůvěru chovatelů se stal výborným plemeníkem, který dával především rané a rychlé koně, málokdy stojící více než 1600 m. Blushing Groomova matka Runaway Bride (Wild Risk - Aimee, Tudor Minstrel) na dostihové dráze zvítězit nedokázala, pochází však z rodiny, kde se to jmény důležitých vítězů jen hemží. Rozhodně své rodině hanbu neudělala, ze třinácti hříbat se osmi podařilo zvítězit, Blushing Groomovu bratru Bayraanovi dokonce ve dvou Gr.3 dostizích a špatný rozhodně nebyl ani proutěnkář Chateau Gaillard (Silver Shark). Celou svoji kariéru nosil Blushing Groom zelenočervený dres Agy Khana, pro kterého ho na newmarketské dražbě odstávčat za 16 500 guineí zakoupil Keith Freeman. Jako roček byl obsednut a na podzim odešel do tréninku slavného Francoise Matheta. Svůj první start absolvoval hřebec 6. června 1976 na domácím závodišti Chantilly a přestože ani pořádně nevěděl, co se po něm chce, skončil na slibném třetím místě. Jen málokdo by v té chvíli hádal že to bude bez pěti dnů až za rok, než Blushing Groom znovu okusí hořkost porážky. Tři neděle po svém debutu totiž vyhrál dostih nezvítězivších lehce o šest délek a potom už následoval tzv. Grand Slam, tedy prvenství ve všech čtyřech Gr.1 dostizích pro dvouleté - Prix Robert Papin, Prix Morny, Prix de la Salamandre a Grand Criterium. O unikátnosti této vítězné série svědčí nejlépe to, že se podařila jen jednou předtím (My Swallow v roce 1970) a jednou potom (Blushing Groomův syn Arazi v roce 1991). Po sezoně byl Blushing Groom samozřejmě zvolen nejlepším dvouletkem a jeho tříletá kariéra byla očekávána s napětím. Podle slov tehdejšího Mathetova asistenta Jonathana Pease, přezimoval hřebec bez problémů a lehce vyhrál své první dva starty - Prix Prix Fontainebleau (Gr.3) a klasickou Poule d´Essai des Poulains (Gr.1). Přes velké pochyby o jeho vytrvalosti bylo rozhodnuto, že jeho startem bude derby v Epsomu. Podle toho také Mathet připravil jeho trénink, naordinoval mu dva těžké galopy s hřebcem Exceller (Vaguely Noble), v té době již Gr.1 vítězem. K tomu znovu Pease: "První práci se stejnou hmotností, ačkoliv byl o rok mladší než Exceller, vyhrál o pět délek. V druhé byli asi tak nastejno". Blushing Groom byl velikým favoritem Derby, celý dostih se držel blízko špičky, ale pak ho opustily zásoby vytrvalosti a nakonec doběhl až třetí, pět délek za tvrdě bojující dvojicí Hot Grove a The Minstrel. Lépe se vedlo Excellerovi, který den nato vyhrál Coronation Cup (Gr.1), největší den jeho kariéry měl teprve přijít. O rok později, již v americkém tréninku Charlie Whittinghama, se mu totiž podařil husarský kousek, který možná už nikdy nikdo nezopakuje. V Jockey Club Cupu (Gr.1) se mu totiž podařilo porazit hned najednou dva držitele americké trojkoruny, Seattle Slewa (Bold Reasoning) a Affirmeda (Exclusive Native). Vraťme se však zpět k Blushing Groomovi. Po více než dvouměsíční přestávce se objevil na startu Prix Jacques le Marois (Gr.1), ale v pomalém dostihu přes dobrý finiš stačil jen na druhé místo. Již před anglickým derby byl hřebec syndikatizován za celkovou sumu 6,26 milionu dolarů a bylo rozhodnuto, že bude působit na americké Gainesway Farm. Před odchodem do chovu měl absolvovat ještě jeden start, ale z toho nakonec sešlo. Důvodem byl zákaz importu koní, vyhlášený vládou USA kvůli vypuknutí epidemie nakažlivé koňské metritidy (C.E.M.) v Anglii. Blushing Groom i jeho Epsomský přemožitel The Minstrel stihli odletět do USA doslova hodiny předtím, než zákaz vstoupil v platnost. Blushing Groom byl v chovu velice úspěšný od samého počátku. Hned v prvním ročníku měl pět Gr.1 vítězů, mj. italskou šampionku Rosananti a kanadského klasického vítěze Runaway Groom. S odstupem času se ale jako lepší jeví následující dva ročníky, které obsahovaly dohromady sice jen tři Gr.1 vítěze, ale zato hned čtyři dobré plemeníky - hřebce Nassipour (otec výborné australské klisny Let´s Elope), Crystal Glitters, Mt. Livermore (jeho synem je šampion sprinter USA Housebuster) a především Rainbow Quest. Tento hřebec nebyl rozhodně špatný ani na dráze, ve dvou i třech letech patřil k absolutní špičce ročníku. Nejlepší byl ale až jako čtyřletý, kdy s velkou převahou vyhrál Coronation Cup (Gr.1) a na podzim i Prix de I´Arc de Triomphe (Gr.1). V Arc potřeboval sice k vítězství pomoc rozhodčích, ale z televizního záznamu bylo jasné, že Sagace dvojnásobným najetím zřejmě opravdu Rainbow Questa o prvenství připravil. Stejně jako otec byl Rainbow Quest jako plemeník "na koni" hned od začátku, o čemž svědčí jména hrdinů Derby a Arc roku 1990 Quest For Fame a Saumarez, kteří oba pocházeli z jeho prvního ročníku. Čtvrtému ročníku Blushing Grooma vévodila Al Bahatri, vítězka Irish 1000 Guineas (Gr.1) a druhá z anglických 1000 Guineas po nezapomenutelném souboji s Oh So Sharp (Kris). Al Bahatri byla sice malá postavou, ale rozhodně ne srdcem. Pátý ročník se moc nepovedl, ale v šestém byl velmi dobrý francouzský tříletek Groom Dancer, který ale doplatil na to, že většinou startoval na tratích pro něj příliš dlouhých. I tak stihl vyhrát Gr.1 Prix Lupin a ani v chovu si nevede špatně. To samé se dá říci o dvojici ze sedmého ročníku, hřebcích Blushing John (nejlepší americký starší kůň 1989) a Rahy. To nejlepší v Blushing Groomově porodukci však přišlo až v osmém a jedenáctém ročníku. Nejprve uchvátil dostihovou Evropu v roce 1989 Nashwan svým vítězstvím v 2000 Guineas, Derby, Eclipse Stakes a King George VI and Queen Elisabeth Diamond Stakes (všechny Gr.1). V době, kdy Nashwan získával svá klasická vítězství, proháněl se po kentuckých pastvinách spolu s matkou drobný razáček s šikmou, doprava zatáčející úzkou lysinou. Jako odstávče ho koupil Američan Allen Paulson, ale moc s ním asi spokojený nebyl, protože se ho rok na to snažil na keenelandské July Sale opět prodat. Jeho skepsi však sdíleli i kupci, a tak hřebeček Paulsovi zůstal. Ten ho pojmenoval podle letecekého kontrolního bodu v Arizoně Arazi a poslal ho do tréninku k F. Boutinovi do Francie. Jeho dvouletá kariéra je téměř totožná s kariérou jeho otce, tedy porážka v debutu, ale potom jen samá vítězství. Již po svém prvním evropském startu, Grand Criterium, byl Arazi považován za nejlepšího evropského dvouletka posledních let. Jeho výkon v Breeders´Cup Juvenile ho však posunul do kategorie nesmrtelných, bez ohledu na zklamání, jaká svým příznivcům připravil o rok později. Na otázku, proč se tak stalo, se nabízí několik odpovědí. Tou nejvíce se bližící pravdě bude asi ta nejjednodušší, totiž že Arazi byl abnormálně raný kůň, který se již v zimě z dvouletka na tříletka dál nevyvíjel a byl svými vrstevníky dostižen a předstižen. Poslední léta Blushing Groomova života byla bohužel poznamenána vážnými zdravotními problémy. V roce 1989 mu muselo být kvůli nádorovému růstu odstraněno jedno varle a dva roky nato přestal Blushing Groom pro nízkou plodnost připouštět. S rakovinou bojoval ještě rok, ale na jaře roku 1992 musel být utracen ve věku pouhých 18 let.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA