Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nureyev

13. 4. 2007

Příběh:

Důvody, proč zařadit Nureyeva do Galerie velikánů jsou hned dva. Prvním z nich je samozřejmě ten, že je to jeden z pětice nejlepších plemeníků na světě, mezi jehož potomky patří taková esa, jako Theatrical, Sonic Lady, Miesque, Soviet Star nebo Zilzal.

Druhým důvodem je nevšední příběh Nureyeova těžkého úrazu a téměř zázračného uzdravení, příběh, který velmi dobře ilustruje všechna nebezpečí, číhající na koně se zlomenou nohou. Smutným faktem je, že na jejich záchranu je velice malá šance, ať již jde o obyčejného "provozáka", nebo o hvězdu typu Reference Pointa či Mr. Brookse. Nureyev však měl to štěstí, že se jeho zranění vyléčilo, i když s velkými obtížemi. Zde je jeho životní příběh:

Nureyev, pojmenovaný po slavném ruském tanečníkovi, se narodil v roce 1977, na keenelandské dražbě ročků jej zakoupil řecký loďař Stavros Niarchos a do tréninku ho svěřil Francoisi Boutinovi. Vrcholem Nureyeovy krátké dostihové kariéry bylo vítězství v 2000 Guineas v roce 1980, pro poškození třetího v cíli Posseho byl však dikvalifikován na poslední místo. Po Guineas již Nureyev neběhal a od roku 1981 působil jako plemeník, nejprve krátce na francouzském Haras de Fresnay-le-Buffard a pak na lexintonské Walmac International.

Všechno v jeho životě se změnilo během okamžiku 5. května 1987. Nureyev právě ukončil ranní připouštění a jeho ošetřovatel Wayne Reinsmith ho pustil do osobního výběhu. Pak odešel zkontrolovat jiné koně na farmě a vrátil se znovu překontolovat Nureyeva. "Byl jsem pryč maximálně pět minut. Už stál u branky, zraněný, se zvednutou nohou. Zranění bylo jasně viditelné a jak jsem přišel blíž, viděl jsem, že nohu drží pohromadě jen kůže", řekl později Reinsmith. Nureyev, známý svým divokým temperamentem, se zřejmě pokusil kopnout do hrazení výběhu a uvěznil si pravou zadní mezi vodorovná břevna. Když ji konečně osvobodil, dobelhal se k brance a čekal na pomoc.

Nureyeovým štěstím bylo, že pomoc přišla velice rychle. Jenom díky pohotovému zásahu zaměstnanců Walmac Farm dnes hřebec ještě žije. Asistent manažera Aubrey zaslechl Reinsmithovy výkřiky ve stáji plemeníků, okamžitě uvědomil svého šéfa dr. Howarda a běžel těch několik metrů k Nureyeovu výběhu. Howard skočil do auta a spěchal na místo zranění. "Když mi volali, neřekli, že má zlomenou nohu, jen to, že si ji zranil. V duchu jsem si sice říkal: Doufám, že si nezlomil nohu, ale netušil jsem, že budu mít pravdu. Myslel jsem, že se jen ošklivě sedřel, nebo tak", říká Howard. "Ale hned jak jsem u výběhu zastavil a viděl tu klimbající nohu, ten nejstrašnější pohled, pomyslel jsem si: "Bože, je po něm. Z toho se nemůže dostat."

Howard podal hřebci okamžitě nitrožilně tekutiny, aby zabránil nezvratnému šoku, a zabalil nohu do co nejvíce bandáží ve snaze stabilizovat ji. Byla přivolána koňská dodávka, která měla Nureyeva odvézt do blízké veterinární kliniky Hagyard-Davidson-McGee. Nureyev nejel v autě od roku 1981, ve smrtelném nebezpečí se však choval vzorně a po třech do dodávky vyskákal. V půl desáté, jen 30 minut poté, co Reinsmith zranění objevil, byl Nureyev v nemocnici.

Tam již čekal doktor Paul Thorpe, jeden z nejlepších amerických koňských chirurgů. Zraněná noha byla zrentgenována a ukázalo se, že jde o dislokaci hlezenního kloubu. "bylo to tak trochu štěstí v neštěstí, protože tento kloub není normálně příliš pohyblivý," říká Howard. Přesto byla nálada na bodu mrazu. Dr. Thorpe po prostudování rentgenových snímků potřásl hlavou a řekl "Nevím, vypadá to, že ho možná budeme muset utratit". Howard ale nesouhlasil: "To můžeme vždycky. Zkusme něco. Nechci aby trpěl, ale pokusme se o něco." Byly pořízeny další snímky a Nureyev začal být čím dál tím divočejší. "Začal se potit, naběhly mu žíly. Probíral se, cítil bolest a měli jsme strach, že už dlouho nevydrží". Nakonec bylo rozhodnuto, že hřebec bude operován okamžitě.

Nureyev byl uspán rychle působícím anastetikem a pečlivě uložen na pohyblivý operační stůl. Byl převrácen na záda a zraněná noha byla připevněna ke zvedáku. "Jak ji zvedali, zaskočila zpátky do správné polohy, to bylo povzbuzující", říká Howard. Aby kloub v této poloze zůstal, byly aplikovány křížem čtyři šrouby, do tvaru dvojitého X. Pak byla noha zasádrována. Celá operace trvala asi hodinu. Dalším kritickým momentem bylo Nureyeovo probouzení z narkózy. Celá noha byla sice v sádře, ale při prvních pokusech vstát by si ji hřebec znovu poranil. Proto byl Nureyev umístěn do speciálního závěsu, který ho mohl bez problémů zvednout, ulehčoval zraněné noze a omezoval jeho pohyb. V tomto závěsu strávil Nureyev pět měsíců. Asi za 30 minut po operaci již Nureyev stál a podle Howarda vypadal lépe. Po dvou dnech nadějného zotavování však začala bolest v noze Nureyeva přemáhat. Vypadalo to, že ztrácí vůli dál bojovat o život. Naštěstí tu pomohl hřebcův temperament. "Několik dní jsme se střídali a neustále ho pleskali po hlavě. Museli jsme ho rozzuřit, museli jsme dosáhnout toho, aby zuřivost přemohla jeho chuť podlehnout", říká Howard. Podařilo se.

Počátkem léta byly velkou většinou pacientů nemocnice klisny, což Nureyeva stále velice rozrušovalo. Proces zotavení sice postupoval slibně, ale hřebec rychle ztrácel na hmotnosti. Proto bylo rozhodnuto postavit v areálu nemocnice malou samostatnou stáj, kde by měl Nureyev větší klid. Od nápadu nebylo daleko k provedení a 15. května, deset dní po úrazu, byl Nureyev převeden do nového domova. Malá stáj se stala dočasně domovem nejen pro něj, ale i pro trojici mužů, kteří s hřebcovým uzdravením svázali dočasně své životy - Howarda, Aubreyeho a Reinsmithe. Během května se Nureyev dobře zotavoval a první týden v červnu přistoupil doktor Thorpe k první výměně sádry. Nureyev byl uspán ve svém boxe a pomocí závěsu opatrně položen na tlustou modrou matraci. "Byl to divný pocit", popisuje Howard okamžik, kdy poprvé spatřil obnaženou nohu. Zdálo se, že rána se hojí dobře, pouze v místě, kde byl aplikován jeden ze šroubů, došlo k infekci. Nureyev dostal novou sádru a tekutina z infikovaného místa byla zaslána do laboratoře na rozbor. Organismus způsobující infekci se však nepodařilo identifikovat. Hřebcův stav se začal poznenáhlu horšit. Měl dýchací potíže, nežral a celkově byl v depresi. Na sádře se objevila rostoucí vlhká skvrna a to nevěstilo nic dobrého. Howard se rozhodl vyříznout do sádry několikacentimetrové okénko, aby mohl odebrat další vzorky z postiženého místa. "Vypadalo to opravdu ošklivě", podotýká. Další rozbory znovu nic nezjistily a všeobecně působící antibiotika na hřebce nezabírala. Kdyby se infekce dostala do kosti, bylo by po všem.

Tentokrát pomohla štěstěna. Howard byl totiž předplatitelem New England Journal Of Medicine, který se zabýval humánní medicínou. "Nevím, jestli věříte na osud, ale ve stejný den, kdy jsme dostali z laboratoře zpět ty vzorky s rostoucími koloniemi bakterií, dostal jsem nové číslo Journalu. A hned na začátku, v prvním článku, se psalo o stejném organismu". Ukázalo se, že šlo o enterococcus cooacae, který je druhou nejčastější příčinou infekčních úmrtí v amerických nemocnicích. Autoři článku právě vyvinuli lék na léčbu této infekce u lidí. Howard okamžitě zcela vyčerpal zásoby tohoto léku, ceftazidimu, v celém okolí, a po třech týdnech byl Nureyev zase v pořádku. Bohužel ne na dlouho.

Nureyev často přicházel k okénku, vedoucímu z jeho boxu do malé místnůstky, kde bydleli jeho opatrovatelé. Prostrčil jím hlavu a položil si ji na klín nejbližšího z nich. V noci 4. července byl však jeho dech horký jako z pece, měl vysokou teplotu a vzorky krve prokázaly Howardovu největší obavu, totiž že má střevní infekci. Po 48 hodinách intenzivní péče se jeho stav zlepšil a další krize byla zažehnána. Nemoc však Nureyeva velice vyčerpala a též horko ve stáji, přes neustálou klimatizaci, začalo být nad jeho síly. Opět přestal žrát a volně visel ve svém závěsu s hlavou dolů. "Řekl jsem Aubreymu, že musíme něco podniknout. Po všem tom stresu, který měl za sebou, se zdálo, že už dál nemůže", vzpomíná Howard. "Musel si odpočinout. Padesát devět dní byl na nohou v tom závěsu. Vsadili jsme tedy všechno na jednu kartu a podložili ho." Howard si vypůjčil matraci, která byla užita při výměně sádrového obvazu, počkal, až Nureyev opět klesne do závěsu, a pak ho začal pomalu spouštět. Po několika napjatých minutách byl Nureyev bezpečně na matračce, dvakrát zhluboka vzdychl a okamžitě usnul. V příštích dnech Nureyev vždy upozornil, že chce spát, tím, že strčil hlavu do okna a pověsil se do závěsu. "Tehdy jsme konečně přehodili rychlost", hodnotí situaci Reinsmith a Aubrey dodává: "Asi by se to nepodařilo, nebýt té matrace".

Nureyeova sádra byla pravidelně měněna, celkem desetkrát. Většinou vše probíhalo dobře, pouze jednou Nureyev při zdvihání v závěsu vyskočil a celou svou vahou zatížil nemocnou nohu. "Začal se hodně potit a nabíhaly mu žíly. Zdálo se, že upadá do šoku". Rentgen zjistil, že hlavičky dvou šroubů se odlomily a působily hřebci intenzivní bolest. Naštěstí je bylo možné chirurgicky odstranit, a tak hřebec úspěšně překonal i tuto situaci, která byla, jak se později ukázalo, posledním ohrožením jeho života.

Na konci léta se Nureyev již obešel bez sádry, která byla vyměněna za speciálně vyrobenou dlahu. Její kloub Howard postupně více a více uvolňoval, aby umožnil hřebci budovat zpět dlouhou nehybností atrofované svaly. Čas, který Nureyev trávil bez opory, se postupně prodlužoval, noha byla každý den podrobována intenzivní fyzioterapii. Nureyeovi se vrátila i jeho dřívější povaha. Jednou dokonce kopl Howarda tak nešťastně, že mu zlomil ruku. Nadešel čas, kdy byl Nureyev připraven vrátit se zpět na Walmac, kde mu mezitím postavili soukromou stáj, stranou od ostatních plemeníků. Nureyev tam měl vlastní box, výběh a připouštěcí halu. Dnem D byl 15. prosinec a Nureyeva přivezla tatáž osádka Hayesovy přepravní firmy, jejíž rychlost a operativnost pomohla zachránit jeho život. Přesto, že hřebcův život již nebyl ohrožen, nebylo jasné, zda se bude moci vrátit ke své kariéře plemeníka. Jeho plodnost totiž nebyla již před zraněním příliš dobrá a léky, které během rekonvalescence užíval, ji mohly ještě dále snížit. Nakonec se ukázalo, že tyto obavy nejsou opodstatněné. Prvního dubna 1988 se Howard konečně rozhodl, že Nureyev je již natolik silný, aby se mohl vrátit do připoštěcí haly. Příhodně pojmenovaná Histoire byla první klisnou, kterou Nureyev po svém návratu připustil. Byl to totiž opravdu historický okamžik.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA